Válka ve Vietnamu byl ozbrojený konflikt, který mezi lety 1964 a 1975 probíhal na území dnešního Vietnamu a v příhraničí sousedících států (Kambodža a Laos). Jednalo se o pozemní válku na jihu Vietnamu, na severu pak měl konflikt podobu bombardování. Spojené státy americké a některé další země (Austrálie, Nový Zéland, Jižní Korea, Thajsko a Filipíny) pomáhaly jižnímu Vietnamu, který bojoval proti svému severnímu sousedovi. Toho podporovaly zase státy východního bloku, rozhodující roli pak měla i partyzánská komunistická organizace známá pod názvem Vietkong (Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu), materiální podporu zajišťovala ale i Čína a Sovětský svaz.
Konflikt poznamenalo hlavně zpolitizování celé záležitosti a silný odpor v řadách americké veřejnosti. Pro zastánce války to byla jen jedna z interpretací napětí mezi východem a západem, odpůrci poukazovali na neřešitelnost celé situace, vysoký počet obětí a extrémní míru násilí jak mezi oběma stranami, tak i na civilistech. Během války také v USA vzrostla popularita různých mírových hnutí, konaly se demonstrace a nakonec převážil odpor k válce. Vláda Spojených států tak nakonec musela své vojáky stáhnout, vítězem se stal Severní Vietnam a došlo k sjednocení země v jeden socialistický stát.
Ve Vietnamu je tento konflikt známý jako americká válka. Intervence USA ve Vietnamu znamenala vlastně jen poslední eskalaci třicetiletého ozbrojeného konfliktu, který začal v letech 1945 a 1946 odporem vietnamských komunistů a jiných skupin proti setrvání, resp. návratu francouzské koloniální nadvlády (viz též Válka v Indočíně). Proto se často udává i dřívější začátek vietnamské války, nejčastěji rok 1957.
Válka byla vedena se značnou krutostí, při níž trpěli civilisté (masakr v My Lai, ale i povraždění 3 000 osob Vietkongem během dočasné okupace města Hue v únoru 1969) a bylo ničeno životní prostředí: USA použily proti rostlinným porostům defoliant agent orange, neboť po odlistění prales přestal partyzánům sloužit jako bezpečný úkryt. Agent orange byla směsí dvou pesticidu (2,4-D a 2,4,5-T). Při výrobě jednoho z nich vznikala jako nežádoucí příměs extrémně toxická látka 2,3,7,8-tetrachlorodibenzodioxin (2,3,7,8 TeCDD), která je klasifikována jako karcinogen a způsobuje řadu dalších zdravotních poruch. Proto i po desetiletích obyvatelé Vietnamu, dělníci zaměstnaní při výrobě agent orange a američtí vojáci, kteří s ním přišli do kontaktu trpí řadou vážných chorob a některým se rodí i postižené děti. Použity byly i další chemické látky, např. kyselina dimethylarsinová (agent blue) na zničení úrod rýže.
|
|||||||||||
Strany | |||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Jižní Vietnam USA Jižní Korea Thajsko Austrálie Nový Zéland Filipíny |
Severní Vietnam Vietkong ČLR SSSR Severní Korea |
||||||||||
Velitelé | |||||||||||
Nguyen Van Thieu Ngo Din Diem John F. Kennedy Lyndon B. Johnson Robert McNamara William Westmoreland Richard Nixon Creighton Abrams |
Ho Či Min Le Duan Nguyen Či Than Vo Nguyen Giap Van Tien Dung Tran Van Tra |
||||||||||
Síla | |||||||||||
~1 200 000 (1968) | ~520 000 (1968) (Jih) | ||||||||||
Ztráty | |||||||||||
Jižní Vietnam mrtví: ~250 000 zranění: ~1 170 000 U.S. mrtví: 58 209 2 000 pohřešovaných zranění: 305 000 Jižní Korea mrtví: 4 900 zranění: 11 000 Austrálie mrtví: 520 zranění: 2 400* Nový Zéland mrtví: 37 zranění: 187 Celkem mrtvých: ~314 000 Celkem zraněých: ~1 490 000 |
Severní Vietnam a NLF mrtví a pohřešovaní: ~1 100 000/ zranění: ~600 000+ ČLR mrtví: 1 446 zranění: 4 200 Celkem mrtvých: ~1 101 000 Celkem zraněých: ~604 000+ Vietnamští civilisti: 2 000 000–5 100 000 mrtvých |