Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rock je souhrnný pojem pro mnoho hudebních žánrů s kořeny v 50. letech minulého století. Jako nástroje se nejčastěji používají kytara, baskytara a bicí, ale mohou se objevit i varhany, piáno nebo syntezátor.

Rock představuje běloškou adaptaci rhythm and blues a bělošského country and western. Rocková hudba vychází z těchto kořenů - ale v průběhu svého vývoje byla ovlivněna i jazzem, vážnou neboli klasickou hudbou, minimalismem, folkem, populární hudbou, elektronickou taneční hudbou i vlivy celé řady subkulturně-hudebních žánrů, jako je punk či metal.

Hlavním rysem rockové hudby je komplexnost psychofyziologického působení. Jednotlivé, zdánlivě jednoduché složky, dosahují ve svém souhrnu maximálního účinku na posluchače. Harmonie se často omezuje pouze na dvanáctitakové schéma blues, ze kterého je odvozována i jednoduchá a výrazná melodika krátkých a úryvkovitých zvolání. Rock má velmi jednoduchou a přehlednou rytmiku. Ta v doprovodu velmi silně zdůrazňuje především sudé doby. Interpretační styl je založen na expresivním, exhaltovaném způsobu přednesu ve vokální složce a poměrně krátkých a jednoduchých instrumentálních sólech. Velkou úlohu hraje celkový zvukový charakter hudby a zvýšená intenzita zvuku, která umocňuje účinnost všech složek.

Rock je výrazný směr populární hudby a byl jednou z hlavních součástí popkultury konce 20. století. Typické rysy rockové hudby jsou především zpěv, použití elektrických kytar a výrazný rytmus (používají se bicí). Rocková hudba může obsahovat i jakékoliv ostatní hudební nástroje, pokud je jejich zvuk elektronicky zesílen a často i elektronicky modifikován. Na druhou stranu, většina čistě elektronických zvuků, které se v rockové hudbě používají, je tradičně analogového původu. Rockové kapely projevovaly už zhruba od 60. let 20. století největší hudební eklekticismus ze všech hudebních směrů, a vždycky se našli muzikanti, kteří prakticky jakákoliv pevná a neporušitelná pravidla tohoto žánru dokázali porušit.

Rockovou hudbu mohou interpretovat jakýmkoliv způsobem sdružení muzikanti, ale základní tvůrčí jednotkou tohoto žánru je obvykle rocková kapela, která do této hudby vnáší prvky soustavné kolektivní činnosti, včetně kolektivní autorské činnosti. Výrazné skladatelské a muzikantské osobnosti vnímané zcela odděleně od svých doprovodných kapel nebo profesionálních muzikantů interpretujících jejich tvorbu se v tomto žánru vyskytují méně často, než u jiných uměleckých forem, i když i toto pravidlo samozřejmě jednotlivé osobnosti dokázaly porušit.

Neoddělitelně je s rockovou hudbou spojen také fenomén vícestopého studiového nahrávání a následné míchání nahrávky a také hlasitá živá produkce, která je mimo rámec možností nezesílených akustických nástrojů.